Zeptali jsme se lektora Libora Kyncla na jeho semináře ke čtenářské gramotnosti
Ve čtenářské gramotnosti pokulháváme, proto se Libor Kyncl s pedagogy zaměřil právě na tuto oblast.
Libore, v rámci projektu IKAP II pro naše zájemce z řad pedagogických pracovníků připravujete kurzy čtenářské gramotnosti. Jak jste se k tomuto tématu vlastně dostal?
K metodám, které podporují žákovskou práci s textem, ať už odborným, či uměleckým, jsem se dostal prostřednictvím programu RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení), jehož první kurz v ČR jsem absolvoval ve školním roce 1997/98. Když jsem při své výuce začal tyto metody plánovat a realizovat, ukazovala se jejich efektivita nejen skrz aktivizaci žáků a přenášení klíčových činností ve vyučovacích hodinách právě na ně, ale také v podpoře jejich čtenářské zdatnosti. Své učitelské zkušenosti jsem pak zúročoval právě v seminářích, které jsem při učitelském zaměstnání začal jako lektor dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků vést.
Od metod pak vedla logická cesta k hlubšímu poznávání čtenářských strategií a dovedností.
Čtenářská gramotnost je jednou z oblastí, v níž stále pokulháváme. Přesto se metodické kurzy v této oblasti často týkají jen učitelů češtiny. Vy ale míříte i na učitele jiných předmětů, vždyť i oni pracují s texty…
Čtenářská gramotnost se týká všech učitelů, kteří potřebují, aby žáci v jejich hodinách četli nějaké texty – tedy nejen umělecké (učitelé českého jazyka), ale i odborné. Čti, to je pokyn spíše pro oči. A k tomu mozek potřebuje vědět, co má při čtení dělat on – něco najít, rozlišit důležité od nedůležitého, něco seřadit, porovnat, má shrnovat, vyjasňovat, má si uvědomit čtenářův postoj k přečtenému či autorův záměr, má klást otázky, vyvozovat závěry, předvídat…
Často od učitelů slýchám, že čtenářské dovednosti se mají žáci naučit v hodinách češtiny. Ano, mají pravdu, protože ten grunt asi opravdu bude na češtináři. Ovšem to, že žáka vedou ve svých hodinách k uplatňování čtenářských strategií i nečeštináři, naše učitelské působení na žáka velice zefektivňuje.
Navíc mám zkušenost, že učitelé jednotlivých vyučovacích předmětů žijí v jakýchsi “bublinách“ – to znamená, že mají zavedené některé postupy, které by v dalších předmětech nešlo použít, různá specifika… Jenže na seminářích zaměřených na metody podporující čtenářské dovednosti žáků se setkávají učitelé hodně různých aprobací. Tím, že mají možnost s ostatními sdílet své zkušenosti, své nápady, vymýšlet k metodám varianty tak, aby byly co nejvíc na míru jejich žákům, zvyšují rozmanitost přemýšlení a efektivitu společné analýzy či reflexe.
Jak mohou kurzy čtenářské gramotnosti pomoci i zkušeným češtinářům?
Zkušeného češtináře si představuji jako češtináře, který už hodně vyzkoušel, co se týče plánování, práce s žáky, s metodami, s nečekanými situacemi, s osvědčenými postupy… Má tedy hodně zkušeností.
Naše interaktivní kurzy dávají velký prostor ke sdílení zkušeností, účastnických i mých. V tom vidím veliký potenciál pro obohacení a vzájemnou inspiraci.
V kurzech pracujete s celou řadou různých metod, které patří k těm nejoblíbenějším?
Mám rád metodu INSERT, při níž žáci porovnávají části odborného textu se svými dosavadními znalostmi a zkušenostmi, a z toho vyvozují značky pro čtyři postoje: věděl jsem – to je pro mě nové – nerozumím – info je v rozporu s tím, co vím. Pravidelně se při tom stává, že to, co jeden žák věděl už z dřívějška, je pro jiného novinkou. A další tomu nerozumí nebo by se o tom chtěl dovědět víc.
Tato metoda žákům připomíná, že jsme různí, jako lidé i jako čtenáři, můžeme zastávat k téže informaci různé postoje a při jejich sdílení se obohatit.
Metoda Životabáseň někdy nabízí humorné chvíle, protože umožňuje žákům pokračovat v nedokončených větách, a svoboda, kterou nabízí, je opravdu hodně velká.
Máte pro nás nějaký tip, jak efektivně pracovat s odborným textem?
Samozřejmě, že mám – přijďte na seminář, ať si můžete sami najít a vybrat ty pro Vás užitečné tipy.
Skvěle, děkujeme za pozvání i za odpovědi na naše dotazy.