Lektorka jana štybnarová má se svými semináři velký úspěch

V minulém měsíci jsme uspořádali další seminář z oblasti čtenářské gramotnosti pod vedením skvělé lektorky Mgr. Jany Štybnarové, tentokrát nazvaný "Práce se žáky a jejich vlastními knihami v dílnách čtení". Zúčastnění pedagogové se dozvěděli, co odlišuje čtenářskou dílnu a čtenářskou lekci, získali inspiraci k dílnám čtení a řekli si, jak pomoci žákům seznámit se s novými knihami a jak je podpořit ve výběru knih, které jim přinášejí prožitek. Rovněž se seznámili s tím, jak mohou pracovat s ilustracemi v návaznosti na to, jak ilustrace doplňují, zesilují či vyjasňují text, nebo proč nás - čtenáře některé ilustrace uchvacují.

A protože si účastníci akce Jany Štybnarové vždy velmi pochvalují, položili jsme jí pár otázek.

Jano, v rámci projektu "IKAP II Středočeského kraje" s Vámi připravujeme kurzy z oblasti čtenářské gramotnosti. Jak jste se k tomuto tématu vlastně dostala?
Před mnoha lety jsem absolvovala vzdělávací program Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Zaujalo mě to natolik, že jsem se nakonec stala lektorkou tohoto vzdělávacího programu. V té době jsem navíc začala pracovat jako pedagogická konzultantka projektu Pomáháme školám k úspěchu Nadace manželů Kellnerových. Nejprve v ZŠ Zdice ve Středočeském kraji a následně v 8. ZŠ Most v Ústeckém kraji poskytuji podporu učitelům v prožitkovém i oborovém čtenářství a nyní i v pisatelství. Je to nesmírně vzrušující práce. S kolegy učiteli společně připravujeme hodiny do jejich výuky, někdy učím s nimi, někdy mě pozvou, ať se přijdu na hodinu podívat, nebo hodinu natáčíme, společně ji pak rozebíráme, díváme se na důkazy o učení žáků, zamýšlíme se nad tím, co by ještě šlo zlepšit nebo co příště dál dělat, aby dopad naší výuky na učení žáka byl co největší, aby žáci dospěli k vytýčenému cíli.

Vaším tématem je tedy kritické myšlení, o jehož nedostatku se nejen v poslední době hodně mluví. Lze se vůbec naučit myslet „kriticky“?
Možná je dobré si nejprve říci, jak „kritické myšlení“ v našem vzdělávacím programu chápeme. Dovolte mi použít slova Davida Kloostera, který jako první lektor navázal s českými zástupci programu Hanou Košťálovou a Ondřejem Hausenblasem spolupráci, a o kritickém myšlení hovořil takto: „Kritické myšlení je nezávislé myšlení. Ve třídě, kde se kritické myšlení učí, každá osoba si vytváří své vlastní názory, hodnoty a přesvědčení. Nikdo nemůže kriticky myslet za vás. Kritické myšlení je taková práce, kterou můžete vykonávat jedině sami pro sebe. Proto je nevyhnutelnou podmínkou kritického myšlení vztah individuálního vlastnictví k myšlenkám. Studenti a žáci tudíž musejí pociťovat svobodu myslet za sebe samé, rozhodovat o složitých otázkách, které se jich týkají.“ Pro úplnost je kritické myšlení charakterizováno v pěti tezích: Kritické myšlení je nezávislé myšlení. Získání informace je východiskem, a nikoliv cílem kritického myšlení. Kritické myšlení začíná otázkami a problémy, které se mají řešit. Kritické myšlení se pídí po rozumných argumentech. Kritické myšlení je myšlením společnosti (pozn. to nás opět odkazuje na dialog, diskusi, práci ve skupinách, debaty).
Jde nám tedy výchovu o přemýšlivého a angažovaného člověka, který dokáže rozumně argumentovat svůj postoj, než o člověka, který kritizuje všechno a stále...
K tomu, aby naše děti byly přemýšlivé, kladly si otázky a hledaly odpovědi, jim musíme dát prostor. Jestliže budeme pracovat, tak jak jsme to sami zažili jako žáci, kdy nám učitel řekl, jak to je, a my jsme to po něm opakovali, tak tím děti kriticky myslet nenaučíme, tím je naučíme pouze memorovat.
My pracujeme s žáky tím způsobem, že nejprve zjišťujeme, co o daném tématu vědí nebo myslí, že vědí. Od začátku dáváme najevo, že se od dětí chceme dozvědět všechny nápady, dosavadní zkušenosti či prekoncepty, i ty, o nichž si žáci nejsou jistí, že jsou správné. To však vyžaduje zajištění „bezpečnosti“ žáků. Nejen, že musíme my jako učitelé přijímat různé náměty dětí, ale musíme zabezpečit, aby ani spolužáci nereagovali na chybný prekoncept třeba s posměchem. Žáci musí vnímat, že jsou respektováni, a i když vysloví ne zcela přesnou nebo chybnou informaci, nikdo je nesmí plísnit. Někdy se stává, že jeden žák tvrdí, že si něco myslí a druhý je přesvědčený o opaku. Je to skvělá situace, jestliže se my učitelé opanujeme, abychom hned neprozradili, kdo z nich má pravdu. V tu chvíli to i všechny ostatní začne zajímat, jak to tedy je a jsou ochotni číst i náročnější testy. Mohou si se spolužáky vyjasňovat, co se právě dozvěděli a jak tomu rozumějí. Po tom, co informace získají, revidují svoje původní prekoncepty a vytvářejí si nový obraz o dané věci, jevu…

Jak může škola pomoci v rozvoji kritického myšlení svých žáků či studentů?
Myslím, že hlavně tím, že učitel bude vybírat zajímavé texty – autentické, „šťavnaté“. Ne ty, jež jsou už jen výtahem z tématu s vytučněnými klíčovými slovy nebo větami. Jestliže žáci čtou texty, kdy za ně již polovinu práce někdo udělal, nemusí je to vůbec bavit. Ale autentický text, ve kterém si třeba ve dvojicích vyjasňují, jak mu rozumí, hovoří o tom, co je vlastně hlavní myšlenka, nebo proč to asi autor napsal, může být pro žáky dobrodružstvím.
To samozřejmě nejde najednou. Učitel ale má možnost vybírat texty, které jsou pro žáky adekvátní a atraktivní třeba právě proto, že své žáky zná a ví, co je zajímá, ví, kam až došli a co by se potřebovali naučit dál.
Navíc celý model, ve kterém pracujeme (evokace – uvědomění – reflexe), ke kritickému myšlení přirozeně přispívá – kopíruje, jak náš mozek funguje. Jak už jsem se vyjádřila v přecházející odpovědi, jestliže různí žáci evokují různou zkušenost nebo znalost, pak nastává tzv. socio-kognitivní konflikt, který podporuje vnitřní motivaci dozvědět se, jak to vlastně je.
V kritickém myšlení navíc velmi podporujeme sdílení, diskuse, takže dáváme prostor žákům pro jejich vnos, jejich aktivní zapojení do přemýšlení či utváření závěru v rámci skupiny.
No a kromě toho, že k takové výuce dáme jako učitelé vůbec prostor, může nám být škola ještě napomoci třeba tím, že nám umožní větší množství tisků. Učitelé se často potýkají s tím, že by rádi používali neučebnicové texty, ale nemají možnosti ve škole materiály pro žáky tisknout v takové míře, jak by potřebovali. I tyto zdánlivé drobnosti ovlivňují to, jak učitel k výuce přistoupí.

Mohou kurzy čtenářské gramotnosti, resp. kritického myšlení, pomoci i zkušeným češtinářům či kolegům jiných předmětů?
Určitě ano. Pro své lekce často vybíráme neučebnicové texty, většinou i texty z knih, které jsou na trhu nové. Často vybíráme z knih, které získaly Zlatou stuhu. Jestliže učitelé pak tyto lekce přenesou do své výuky je šance, že děti budou mít o tyto knihy zájem a budou si je chtít dočíst celé, třeba ve čtenářské dílně. Nejlépe, když učitel má danou knihu, ze které dětem nabízel text, v třídní knihovničce a svoje žáky na tuto skutečnosti upozorní.
Navíc máme pro učitele k dispozici skvělého pomocníka, kterým je Čtenářské kontinuum z dílny Pomáháme školám k úspěchu, kde na něm pracoval kolektiv soustředěný kolem Hany Košťálové. Zde jsou uvedeny různé čtenářské cíle. Učitel pak může například zjistit, že vlastně dělá stále totéž – jeho zadání jsou třeba v okruhu: Čím je ti hlavní hrdina blízký? Co bys udělal jinak? O čem příběh byl? Jaká byla důležitá myšlenka? Přičemž děti vlastně nevědí, zda mají převyprávět nebo shrnovat. A už se třeba nedostanou k záměru autora, nebo jak ilustrace podporuje porozumění textu, nebo proč text působí na různé čtenáře různě či jak to autor dělá, že mě baví číst… a tak bych mohla dlouho pokračovat, co všechno by se s textem dalo dělat. Čtenářské kontinuum je soubor cílů, které jsou popsány vývojově – jak cíl v téže oblasti vypadá pro předčtenáře, začínající čtenáře, postupující, pokročilé až pro samostatné čtenáře. Je to velký pomocník pro učitele, jednak takový „hlídač“, abychom nedělali stále to samé, ale i paleta, co všechno bychom dělat mohli a zejména cesta, jak mohu pokračovat dál, když jsou děti v něčem už zdatné. Cíle ze čtenářského kontinua lze vyčíst i na portálu www.ctenarskekontinuum.cz,  kde jsou k cílům i různé lekce, texty a další materiály, např. i videa z výuky. Pro vstup do tohoto prostředí je zapotřebí mít alespoň minimální vzdělávání z oblasti čtenářské gramotnosti nebo kritického myšlení za sebou, aby zájemce vůbec tušil, jak s tím pracovat.

Máte pro nás nějaký tip, jak s kritickým myšlením začít?
Myslím si, že nejlepší je absolvovat některý z kurzů na toto téma. Po absolvování kurzu je pak nejlepší, když má učitel stejně nadšeného kolegu, se kterým se mohou společně učit, společně něco zkoušet, pomáhat si třeba s výběrem textů, sdílet zkušenosti z výuky. Mohou připravovat lekce nebo dílny společně. Každý pak hodinu odučí ve své třídě a pak si spolu zreflektují, jak to dopadlo. Nebo mohou postupovat tak, že odučí lekci jeden, sejdou se a řeknou si, co by bylo dobré, na základě zkušenosti z odučené hodiny předělat a druhý už to vyzkouší s danou úpravou. Tomuto postupu se říká „lesson study“. Nebo mohou kolegové učit v tandemech, kdy i při výuce máte někoho „v zádech“. Rozhodně doporučuji mít nějakého parťáka, někdy něco nevyjde nebo naopak máme přetlak radosti, tak ať s tím není člověk sám. 

Moc děkujeme Janě Štybnarové za sdílení těchto zajímavých a přínosných informací a těšíme se, že se s Vámi potkáme třeba na některém z jejích budoucích seminářů, který už pro Vás, spolu s mnoha dalšími, plánujeme.