Učíme se příběhem aneb jak motivovat děti ke čtení

Proto se v projektu "IKAP II Středočeského kraje" soustředíme i na tuto tématiku. Irena Poláková z pražské neziskové společnosti Nová škola, o.p.s. pro nás připravuje semináře s názvem „Učíme se příběhem“. Jeden takový se uskutečnil 10. března 2022 a zúčastnili se jej pedagogové ze základních a středních škol ve Středočeském kraji. A protože se akce setkala s úspěchem u všech zúčastněných, připravila pro nás paní Poláková několik podrobnějších informací k tomuto tématu, včetně toho, jak vlastně myšlenka na zvýšení zájmu dětí o čtení vznikla a jak je úspěšná.

Naše společnost Nová škola realizovala v rámci výzvy podporující propojování formálního a neformálního vzdělávání projekt, který si kladl tři základní cíle:
1)    vyučovat literaturu tak, abychom zároveň rozvíjeli čtenářství žáků,
2)    vybavit žáky nástroji, které jim umožní o literárních textech funkčně a systematicky přemýšlet a hovořit,
3)   třetím cílem je pak propojit vzdělávací praxi 2. stupně základní školy v oblasti literatury se současnou literární vědou.

Před více jak deseti lety u nás vznikly tzv. školní čtenářské kluby, volnočasová činnost pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Jednou z inspirací pro vznik těchto školních čtenářských klubů byly aktivity někdejšího dětského oddělení kolínské knihovny, které (podobně jako jiné knihovny) nabízelo čtenářský kroužek. Původně jsme chtěli takový kroužek, kde by se děti cítily bezpečně a zároveň pronikaly do vzrušujícího světa knih, nabídnout i dětem z méně podnětného prostředí. K našemu úžasu tyto děti do klubu přišly, a mnohé i zůstaly. Následně se kluby rozšířily po celé republice.

Spolupráce mezi školou a knihovnou se natolik osvědčila, že jsme hledali další možnosti, jak ji prohloubit. Zmíněný projekt „Učíme se příběhem“ probíhá přímo ve výuce, účastní se ho pod vedením učitele a knihovníka celá třída. Naší obrovskou výhodou bylo, že s námi knihovníci a učitelé chtěli nadále spolupracovat.

Samotné realizace ve výuce předcházela zhruba roční příprava. Učitelé a knihovníci se seznámili se základním konceptem naratologie, literární teorie, která může žákům pomoci lépe porozumět psanému textu. Účelem projektu bylo v průběhu jednoho školního roku učit cca. 12x v tandemu učitel – knihovník, a to jak ve škole, tak v knihovně.

Jak jsem již zmínila, teoretický rámec projektu poskytla naratologie, nauka o narativu, zároveň věda, která se stále dynamicky vyvíjí. V rámci našich „naratologických hodiny“ tedy nebylo možné žákům předávat exaktně ověřené poznatky, ale spíše vodítka k uchopení textu.

V průběhu tří let vznikly tři úrovně programu – první úroveň pro 5. ročník, druhá úroveň pro 6. a 7. ročník, třetí úroveň pro 8. a 9. třídu. Tyto programy by měly být v ideálním případě realizovány v knihovně, v tandemu učitel – knihovník, ale je možné je využít jako celek, či jen jej jejich části i při běžné školní výuce.

Šárka Sedláčková, učitelka ZŠ Skálova v Turnově, která pilotovala první část programu spolu s turnovskou knihovnicí, nám k tomu sdělila: „Nadšené byly (děti) zejména z dílen čtení, které vyžadovaly i při další práci s literaturou. Několikrát se stalo, že téma, které jsme společně načaly v knihovně, si chtěly ještě dopovídat ve škole a dát mu víc času a prostoru. Užívaly si zejména to, že jim byly představeny knihy čtivé a nové. Několikrát se stalo, že si knihu, se kterou jsme pracovaly, i následně přečetly. Ocenily, že získané dovednosti jsem zmínila i v dalších hodinách a tím si mohly téma ujasnit. Získaly veliký vhled do literatury a samy si vyzkoušely, že lze beletrii zkoumat z různých úhlů pohledu. Nejvíce je zaujala kategorie čas, prostor a postava. Domnívám se, že je program natolik ovlivnil, že si v letošním roce o dílny čtení vlastně řekly... a tak jaksi budeme trochu pokračovat v načatém. Bez spolupráce s knihovnou (v našem případě s Evou Kordovou) a loňskou přípravou bych se do toho letos asi nepustila."

Knihovnice dětského oddělení Městské knihovny v Semilech Jana Baánová pak svoji roli v projektu i jeho dopady na žáky v krátkosti shrnula následovně: "Na počátku jsem měla trochu strach z neznámého, ale mám ráda nové výzvy. V polovině realizace jsem tomu porozuměla, začalo mě bavit zkoumat texty dopodrobna. Při ověřování mě potěšilo, že děti uměly naslouchat, diskutovat, celkově mě to uchvátilo, chci takto nad texty přemýšlet i dál a myslím, že stejně to mají i děti. Rozvíjí se jim představivost, myšlení, jdou hlouběji za textem." A dodává jeden důležitý a zároveň uklidňující poznatek z praxe: "Děti byly schopné naučit se nad texty přemýšlet, postupně získávaly potřebné čtenářské kompetence, vše je věcí tréninku."

My mnohokrát děkujeme paní Polákové za toto sdílení zajímavých a inspirativních zkušeností a těšíme se, že se spolu s Vámi pedagogy potkáme na našich dalších takových přínosných vzdělávacích akcích.