Finsko, jeho školství a další zajímavosti

Součástí projektu „IKAP II Středočeského kraje“ jsou také zahraniční stáže pro pedagogy z našich partnerských škol, které slouží k načerpání zkušeností, vzájemné inspiraci a zvýšení kompetencí. Jedna taková se uskutečnila začátkem října tohoto roku ve Finsku a zúčastnili se jí mimo jiné také pedagogové z Obchodní akademie Dr. Edvarda Beneše, Slaný.

Své zážitky a poznatky z této cesty sepsala paní Magdalena Stýblová, manažerka rozvoje města Slaný, a protože jsou opravdu zajímavé, rádi bychom se s Vámi o ně podělili. Paní Stýblové moc děkujeme za předané informace.

Na počátku října jsem měla možnost odcestovat na zahraniční stáž do finského města Hämeenlinna, společně se čtyřmi pedagogy z Obchodní akademie a třemi pedagožkami ze slánských základních škol. Téměř jsme se neznali a u všech panovaly obavy, jak zvládneme deset dní v cizí zemi, a to i přesto, že mezi námi byli zkušení angličtináři. Nikdo z nás nevěděl, co můžeme očekávat. Věděli jsme pouze, že se v pondělí ráno rozdělíme na dvě skupiny a každá skupinka půjde do jiné školy.

Kolegové z Obchodní akademie tedy v pondělí ráno podle instrukcí vyrazili na místní střední školu s názvem Tavastia. Naše skupinka vyrazila do základní školy Seminaarin, která měla být na dalších deset dní naším každodenním útočištěm. Poté, co jsme úspěšně našly naši školu, čekal na nás pan ředitel, který nás velmi srdečně přivítal ve Finsku a jeho škole, a poté jsme byly provedeny celou školou, která je naneštěstí v částečné rekonstrukci, díky čemuž jsme ale mohly vidět také to, jak finští učitelé a děti fungují v nestandardních podmínkách. Škola má 750 žáků a vyučují se zde děti od 1. do 6. třídy. Během prvního dne jsme si popovídaly s panem ředitelem o finském systému školství, o tom, jak funguje jeho škola, dostaly jsme rozvrh hodin na další dny a vrhly jsme se na stínování (náslechy v hodinách). Již první den nás zaujala spousta věcí a vyvstávala v nás řada otázek, které jsme pokládaly v následujících dnech, a na které jsme získávaly odpovědi právě ve výuce.

Velkým překvapením pro nás byla prezentace o České republice, kterou jsme mohly vidět na obrazovkách po celé škole. Finové jsou velcí fanoušci hokeje, nejen toho svého, ale také českého. Bylo milé vidět Jaromíra Jágra a Prahu na obrázcích, a když jsme si pak s pomocí Google překladače přeložily i text, přečetly jsme si například, že Finsko má o polovinu méně obyvatel než Česká republika, ale rozlohou je přibližně 5x větší.

Všechny následující dny jsme docházeli do školy, pozorovali děti a učitele na všech možných hodinách. Pojďme si ale říci, co nás vlastně zaujalo nejvíce. Finsko je velmi rozvinutá země Evropské unie, s nádhernou přírodou, silnou ekonomikou a velmi milými, ale poměrně tichými a uzavřenými lidmi. Finské školství patří dlouhodobě ve světě mezi nejlépe hodnocené a my jsme se přesvědčili, že to má svůj důvod. Vzdělání je v této zemi hlavní prioritou. Veškeré studium je pro děti do 18 let zdarma. Nejsou zde rozlišovány školy soukromé a státní, školy nejsou porovnávány a ve všech školách je žákům nabízeno to samé – velmi kvalitní výuka s kvalifikovanými učiteli.

Základními pilíři, na kterých zde vše stojí, jsou důvěra, odpovědnost a svoboda. Co si ale pod tím představit? Důvěra mezi ředitelem a jeho učiteli a dalšími pracovníky. Učitelé nejsou kontrolováni, nemusí vykazovat co, jak a kdy učili, drží se vymezeného rámce a jaký zvolí způsob výuky, je na nich. Neexistují zde školní inspekce. Učitel je velmi respektovaná osoba, a to všemi stranami, tedy jak nadřízenými, tak i rodiči. Odpovědnost – děti, studenti a jejich rodiče jsou odpovědni za své výsledky, za své studium, za své chování, znají pravidla a pokud je nedodrží, zodpovědnost je na jejich straně. Učitelé zodpovídají za svou učitelskou práci a vzájemně se všichni respektují a znají své role. A svoboda? Svoboda je zde viditelná, především ve způsobu výuky, každý učitel má svůj styl a svůj způsob a je na něm, zda bude učit frontálním způsobem výuky, nebo například Montessorri systémem. Velmi často jsme se setkali se společnou výukou dvou učitelů v jedné třídě.

Mezi další velmi silné stránky finského školství patří také práce s dětmi se speciálními potřebami. Inkluze, která byla do českých škol zavedena již v roce 2005, funguje i zde, ale naprosto odlišným způsobem. Děti se speciálními potřebami zde mají své speciální třídy na běžných školách, ve třídách je větší množství asistentů. Děti tak nejsou vyloučeny ze společnosti ostatních dětí, ale zároveň se učí v menším počtu s potřebným počtem asistentů. Do běžných tříd jsou zařazovány na předměty, ve kterých jsou šikovné.

Specifická je zde také výuka dětí z ciziny. Děti jsou celý jeden rok v přípravné třídě, kde se učí finštinu, aby v následujícím roce mohly začít docházet do běžných tříd a učit se s ostatními dětmi. Tyto přípravné třídy jsou běžné v každé škole od základní až po střední školu.

Děti tráví každou přestávku venku, a to za každého počasí. Většina z nich jezdí do školy na kole. To je jen pár střípků a poznatků ze základní školy, kterou jsme navštěvovaly.

Aby si však čtenář nemyslel, že české školství je špatné, musíme říci, že výuka je v mnoha ohledech velmi podobná té naší, vybavení tříd je obdobné (až na drobné výjimky) a naši učitelé jsou stejně kvalitní a profesionální jako finští učitelé.

Ve druhém týdnu našeho pobytu ve Finsku jsme pak měli možnost navštívit i menší základní školu Miemalan na předměstí Hämeenlinny. Po dni stráveném zde se nám potvrdilo, že školy jsou stejné, neporovnávají se, každé dítě získává stejné vzdělání.

Dalším mým cílem pak bylo strávení alespoň jednoho dne na střední škole s kolegy z Obchodní akademie Dr. Edvarda Beneše. Protože jsme každý večer společně sdíleli zážitky z uplynulých dnů, věděla jsem, že i střední školu potřebuji navštívit, abych si dokázala vytvořit celkový obraz školství ve Finsku. Střední škola Tavastia je mnohem větší než základní škola, kterou jsme navštěvovali. Studuje zde přes 2 000 žáků a jedná se o soubor učňovských oborů a střední školy (jako naše Gymnázium nebo Obchodní akademie). Při stínování na hodinách středoškolských studentů jsme mohli vidět především práci s elektronickými učebnicemi. Potkali jsme zde také českou studentku z Ostravy. Studovat zde mohou také plnoletí občané, kteří chtějí například změnit obor. Lidé si v dospělosti mohou doplnit vzdělání o odbornou způsobilost, kterou si sami zvolí. Občané zde mají téměř neomezené možnosti vzdělávání. Vše však má svá pravidla a každý, kdo chce studovat, musí také pracovat. Daně jsou velmi progresivní a rozhodně ne nízké, ale odpovídá tomu také to, co občané od státu získávají. Státní systém je zde velmi propracovaný a složitý, nicméně také smysluplný. Díky tomu Finsko ve světových žebříčcích stojí mnohdy na předních příčkách.

Za zmínku pak také stojí systém stravování dětí a studentů, který je opět stejný ve všech školách. Žáci mají stravu hrazenou státem, a v každé škole mají děti samoobslužný bufet nabízející vždy dvě jídla, zeleninu a saláty, ovoce a tekutiny – vodu a mléko (Finové milují mléko). Jedno jídlo je vždy vegetariánské. Tento systém nás všechny do jednoho velmi nadchnul, protože každé dítko získává vlastní odpovědnost za to, jakou porci si naloží a kolik jídla sní.  Děti si nabíraly takové porce, které snědly, o to méně bylo zbytků a celý systém je tak ekonomičtější. Systém školního stravování byl opět velmi inspirativní.

O celém našem pobytu ve Finsku by se dala napsat dlouhá esej, a takovýto prostor zde bohužel nemáme. Lze jej však shrnout do několika slov - máme inspiraci, máme motivaci a třeba se i u nás časem podaří implementovat některé naše poznatky do Slánských škol.

A to mi připomíná, že za celý kolektiv děkujeme Obchodní akademii Dr. Edvarda Beneše, především paní Michaele Rosické, za organizaci a také našim hostitelským školám Seminaarin, Tavastia a Miemalan, které nás úžasně přijaly a poskytly nám zázemí a inspiraci.

Během naší stáže jsme navštívili také hlavní město Helsinky a přírodní park Aulanko nedaleko Hämeenlinny. Poznali jsme historii a architekturu typickou pro Finsko, zjistili jsme, že Finové skvěle vaří a milují kávu, nejsou závislí na plynu a v ulicích je neuvěřitelný pořádek – neuvidíte zde kohokoli odhodit nedopalek nebo jiný odpadek. A srdečnost Finů se nám nejvíce ukázala poslední den, kdy jsme byli pozváni na snídani učitelů v základní škole Seminaarin. Nasáli jsme pohodovou atmosféru, popovídali si ještě naposledy s panem ředitelem a naší průvodkyní Mirou. I přesto, že jsme zde strávili „pouze“ 10 dní, loučení bylo pro nás všechny velmi silným emotivním zážitkem. Tak nějak myslím, že jsme si vzájemně přirostli k srdci.

A na závěr zde mám pro Vás malou soutěž o drobný dárek.

Otázka: Jak se jmenuje nejoblíbenější pochutina typická pro Finsko (najdete ji zde v každém obchodě ve sladké i slané podobě)?

Odpovědi můžete zasílat na email: styblova@meuslany.cz do 15. listopadu 2022. Ze správných odpovědí následně vylosuji výherce, který získá drobný dárek z Finska.

 Bc. Magdalena Stýblová, Město Slaný